Milý Honzíku, naše nejranější vzpomínky na Tebe jsou tyto. Takto si tě pamatujeme. Byl jsi a jsi naše sluníčko, naše nejdéle podporované dítě, nejvíce „touchy“ případ. Tvojí mamce jsme volali chvíli před Tvým narozením, když jsme se dozvěděli o nehodě Tvého táty. Bylo to všechno moc čerstvé a mamka o nás nechtěla ani slyšet. Pak jsme vás poznali, nejprve Tvé sestry na prvním společném výletu do Legolandu. Ty jsi byl maličký, jel jsi s námi až další rok, na první společný celotýdenní pobyt na Lipně. To byl rok 2006. Stal jsi se naším miláčkem. A sestry by pro Tebe udělaly cokoliv. Jak Danča skákala v 30 stupních v pytli jako o závod, aby pro Tebe získala v soutěži to červené autíčko! 
A život vám přinesl ještě jednu ránu. Je to už 11 let a na vaši mámu stále vzpomínám, měla jsem ji moc ráda. Jsem na vás všechny pyšná, co jste dokázali sami. Ty jsi odešel studovat do Belgie, se sestrou Luckou, a přitom Danča i se svými dětmi je Ti nablízku. Zůstali jste si blízcí, dokázali jste být úspěšní. No a teď je Ti 18 let. Je to neuvěřitelné. Přejeme Ti moc moc štěstí, lásky a dalších úspěchů v životě. Vždycky budeš náš malý Honzík 
A život vám přinesl ještě jednu ránu. Je to už 11 let a na vaši mámu stále vzpomínám, měla jsem ji moc ráda. Jsem na vás všechny pyšná, co jste dokázali sami. Ty jsi odešel studovat do Belgie, se sestrou Luckou, a přitom Danča i se svými dětmi je Ti nablízku. Zůstali jste si blízcí, dokázali jste být úspěšní. No a teď je Ti 18 let. Je to neuvěřitelné. Přejeme Ti moc moc štěstí, lásky a dalších úspěchů v životě. Vždycky budeš náš malý Honzík 
Honza Škobis slaví 18 let